2005 VIII. mezinárodní SYMPOZIUM medaile + Výstava medailí účastníků v Muzeu mincí a medailí, Kremnica 05
Městečko Kremnica v překrásné přírodě uprostřed Slovenska se stalo na měsíc tvůrčí oázou pro pět medailérů z různých koutů Evropy. V termínu od 19. září do 16. října 2005 se zde uskutečnil již 8. ročník Mezinárodního medailérského sympozia organizovaného Národní bankou Slovenska - Muzeem mincí a medailí v Kremnici.První den nás Kremnice přivítala mlžným oparem a mrholením, zato lidé z muzea, kteří o nás po celou dobu sympozia pečovali, nám prezentovali slovenskou pohostinnost. Jak předchozím účastníkům, tak i nám se stal Angyalův dům naším nejenom pracovním místem, ale i příbytkem a taky zdrojem inspirace. I město samotné, chráněné Kremnickými vrchy, s historií sahající do hlubin věků se nedalo zahanbit. Jeho zákoutí, architektura, detaily výzdoby, to nešlo přehlédnout.
Mými partnery, na pro mě nezapomenutelném setkání, byli Aranka Lakatos z Maďarska, Rembrandt Jordan z Belgie, Mateusz Dworski z Polska a Juraj Sapara ze Slovenska.
Po dobu pobytu bylo naším jediným úkolem vytvořit modely na jednu raženou oboustrannou medaili na dané téma a pět litých medailí s volnou tématikou v předem stanoveném termínu. Téma nadčasové: "Nové millenium - naděje a úzkosti" anebo "115 let od založení muzea v Kremnici". Závazný termín byl důležitý, jinak by naše báječné nápady, krvopotně vtisknuté do pracovního materiálu nemohly být realizované v materiálu konečném, a to u ražené medaile v mědi a lité do bronzu.
Bylo zajímavé pro všechny aktéry poznávat, kdo jakým způsobem pracuje a používá materiál - vosk, upravenou plastelínu, sádru k vyhotovení modelů. Hotové sádrové návrhy, které nám odléval v roli technika Peter Durbák, museli naši nejbližší: Bernhard Hamann, ostřílený mnoholetý kurátor a Erika Grniaková, čerstvá kurátorka sympozia, která po něm přebírala péči o sympozisty, odevzdat do mincovny pro raženou medaili tak, aby pracovníci mincovny vyrobili objednaný produkt včas pro vernisáž a pro nás.
Měli jsme možnost navštívit provozovnu Mincovny a vidět celý proces výroby našich, pro některé z nás prvních ražených medailí. Fascinovaly mne redukční stroje od firmy Janvier et Berchot Paris a třecí lis s tlakem 200 tun, ale i mravenčí práce jednotlivců.
Obdobný průběh zrodu měli i lité medaile a tady jsme navštívili bronzaře - odlievačov a jejich dílny, ve kterých provozují archaické řemeslo.
V těsném kontaktu jsme byli taky s odbornými pracovníky muzea Magdalénou KamhalovouDanielom Kyaničkom, kterým jsme obden okupovali jejich superrychlé počítače a zoufale a mejlovali s rodinami a světem.
I když práce bylo hodně a na termín, zbyl mi čas i na knížky od S. Kinga, procházky městem, návštěvu střední odborné školy, expozice hradu a muzea. Absolvovali jsme několik exkurzních výletů do báňských měst a Spišskou Gotickou cestu, které se prolínali s prací.
První výlet byl do Banskej Štiavnice, krásného starého města, které nás překvapilo svými oku lahodícími starými uličkami a budovami. Historii banictva v regióne připomíná banické muzeum a skanzen, kde jsme navštívili štolu Bartolomej.
Spišskou Gotickou cestu jsme absolvovali jako celodenní exkurzi. Spišský hrad v mlze, kam nás nepustili kvůli natáčení jednoho z dalších amerických velkofilmů. Velká rozloha ho řadí mezi největší hrady Evropy. Oproti hradu se na kopci tyčí Spišská Kapitula, církevní městečko, od roku 1776 sídlo Spišského biskupství, kde jsme dobře poobědvali. Je charakteristické katedrálou s dvěmi románskými věžemi a z mnoha památek si zaslouží pozornost krásná románská soška Leo albus. Pod hradem se nachází i stará obec Žehra. Ve starobylém raně gotickém kostele sv. Ducha jsou obzvlášť cenné gotické fresky z pěti období. Nejstarší jsou ze 13. století, nejmladší z 15. století. Pak následovala Levoče a pohled na její obrovské náměstí nás ubezpečil, že jsme ve městě, které mělo ve středověku evropský význam. V chrámu sv. Jakuba nás ohromil nejvyšší gotický oltář světa i další gotické a renesanční oltáře z 15.-16. století. Mnohé z nich jsou dílem řezbáře Mistra Pavla z Levoče. Levoča je i největším poutnickým místem Slovenska. Symbolizuje to kostel na Mariánské hoře. Po malém odpočinku rozjeli jsme se k pohoří Vysoké Tatry, kde jsme v šoku a na vlastní oči mohli vidět i ničivou sílu vichřice na zdejší porost. Při západu sluce jsme se provětrali u Štrbského plesa a večer jsme plni dojmů rádi spočinuli v našich komfortních pokojíčkách na "Angyalce".
Poslední velkou vyjížďkou byl Zvolen a jeho gotický zámek s renesančním opevněním , další národní kulturní památka a sídlo Slovenské národní galérie.Ve Zvoleně jsme taky navštívili Projekt výstavy ve vlaku, neobvyklou prezentaci fotografické výstavy Sebastiaa Salgada, Workers. Nepohrdli jsme ani vzácnou historickou památkou, dřeveným artikulárním evangelickým kostelem a dřevenou zvonicí v Hronseku a slovenskými haluškami na salaši. Banská Bystrica byla tečkou za dlouhým, vskutku poznávacím dnem.
Nezapomenu ani na můj výlet s Arankou a Rembrandtem do Krahule - středu Evropy, kde nás na začátku vesnice přivítala rodina hlídajících prasátek. Tam při strmém výstupu, omráčeni opojným čerstvým vzduchem lesa, jsme odměřenou směsicí evropských jazyků pronášeli hluboké myšlenky o životě.
Zbyl čas i na posezení při víně, ve společnosti místních medailérů a sochařů z Kremnice, mincovny a blízkého okolí i na výměnu katalogů a kontaktů s kolegy.
Až přišel den instalace protkané příjezdem známých i neznámých, umělců, milovníků umění, rodinných příslušníků a přátel z celého Slovenska. Byla zahájená vernisáž za přítomnosti zástupců NBS, představitelů města Kremnice, slovenských medailérů a veřejnosti ve Výstavném kabinetě numizmatické expozice "Líce a rub peněz" na Štefánikovom náměstí. Ředitelka muzea Marianna Novotná pevným hlasem představila nás i naše díla, předala nám kolekci-soubor společně vytvořených medailí a čas se naplnil, dílo bylo završeno.
V den odjezdu jsme se všichni se všemi rozloučili. S mými rodiči z Popradu a přáteli z Košic jsem si dala poslední společnou kávu v cukrárně Permoník, kde se rozloučil se mnou i GÉNIUS LOCI Kremnice v podobě černé kočky se zlatýma očima.
Toto je moje milá vzpomínka na Kremnici a na Slovensko, moje krásné rodiště a já se vrátila ke svým drahým do Prahy.
A moje památka ze sympozia kromě mé první ražené medaile? Z části výdělku pořídila jsem si první šperk z bílého zlata.
Rekapitulace
Sympozium ve mne zanechalo dobrý pocit.
Z přírody kolem, která po celou dobu našeho pobytu dotvářela atmosféru historické Kremnice a když jsme ji opouštěli, zahalila se do zlatého šatu podzimu. Krásné "babí léto", které déšť uvedl a ukončil na dobu sympozia.
Z lidí. Zde se projevila souhra a skvělá spolupráce všech týmů. Od pracovníků muzea, na kterých leželo celé břemeno organizátorské činnosti, dále mincovny a "odlievačov", na kterých ležela tíha kvality razidel a forem, jako i výsledných odražků a odlitků. A samozřejmě nás, hlavní účastníky, kteří jsme bravurně zvládli své vzletné, krásné a závažné myšlenky vtělit do hmoty. My všichni jsme se podíleli na vzniku nových drobných skvostů, které bez zardění mohou reprezentovat Sympozium, Mincovnu, Muzeum, Banku a sympozisty ve světě.
A to je vše. Někdy na viděnou Zlatá Kremnice!
P.S. Trocha historie nikoho nezabije
Mezinárodní sympózium medailí: tradice setkání výtvarných umělců - medailérů v Kremnici se zrodila v roku 1983. Na prvých třech ročnících sympózia se zúčastnili slovenští a čeští autoři, od roku 1988 má sympózium mezinárodní charakter. Organizuje se zpravidla každé dva roky a zúčastňuje se ho pět medailérů z různých krajin. Příjemné prostředí Kremnice a klidná atmosféra v dome, kde žila rodina výtvarníků Angyalovců, byli na počátku nesčetných setkání a zrodu nových kontaktů. Sympozia se stala neodmyslitelnou součástí výtvarného života Kremnice - centra slovenského mincovnictví a medailérství.
Čeští účastníci Mezinárodních sympozií medailí v Kremnici od roku 1988:
Milada Othová
Ladislav Kolár
Jiří Věneček
Jitka Jelínková
Miroslav Kovařík
Josef Šafařík
Milena Blašková
Od roku 1983 se sympozia zúčastnilo více než 50 umělců - medailérů, z nichž mnozí vystavovali i na světové medailérské výstavě FIDEM, a vytvořili víc než 400 medailí. Vytvořené medaile se stávají součásti sbírkového fondu muzea, a tím se doplňuje sbírka současného medailérského umění.
autor textu: ak. soch. Milena Blašková
Text napsaný pro NUMISMATICKÉ LISTY, vydávané NM hl.m. Praha
